Antonín Kubálek
Antonín Kubálek patří k nejvýznamnějším současným českým pianistům. Narodil se v Libkovicích u Duchcova a ve věku jedenácti let utrpěl vážný úraz, který jej poznamenal na celý život. Po měsících, kdy byl upoután na lůžko, se mu sice podařilo navrátit k normálnímu životu, ale jeho zrak zůstal navždy vážně poškozen.
Nicméně, právě díky této nešťastné události se chlapec dostal do klášterního ústavu v Praze, kde se poprvé setkal s hudbou, která mu ihned učarovala. Začal hrát na klavír a projevoval tak nevšední talent a ohromné pokroky, že byl za pouhých pět let připraven k nástupu na pražskou konzervatoř. Jeho výjimečný muzikální talent byl také podpořen takřka zázračnou pamětí, která vyvažovala jeho zrakový handicap, obzvlášť při studiu nových skladeb.
Na konzervatoři byl jeho učitelem Dr. Oldřich Kredba. Pod jeho vedením se mladý talent poprvé představil veřejnosti v sedmnácti letech na koncertě, na němž v jeho podání zaznělo dílo Vítězslava Nováka. Tento skladatel zůstal spolu s Leošem Janáčkem, a zejména Josefem Sukem, umělcovou celoživotní láskou. O rok později Kubálek jednoznačně zvítězil v celostátní soutěži konzervatoří, zejména díky pozoruhodnému nastudování velmi náročné klavírní sonáty h moll Franze Liszta. Konzervatoř absolvoval s Griegovým klavírním koncertem a moll za spoluúčasti Symfonického orchestru Českého rozhlasu s dirigentem Josefem Hrnčířem.
Po absolutoriu se stal posluchačem Akademie múzických umění ve třídě slavného českého klavíristy Františka Maxiána. Studoval také pod vedením Zdeňka Jílka (rovněž Kurzova žáka). Tehdy již vystupoval po celé zemi i východním bloku a zúčastnil se také Mezinárodní soutěže George Enesca v Bukurešti. Jako jediný Čech se probojoval do finále, kde byl oceněn čestným diplomem. Z Akademie sice musel z politických důvodů odejít, ale to nijak nebránilo jeho dalším úspěchům. Od roku 1961 byl jmenován profesorem na pražské konzervatoři a zároveň úspěšně pokračoval v koncertní činnosti.
Pro poznání skutečného dosahu svých tvůrčích schopností a ve snaze co nejvíce rozšířit svůj repertoár po dobu více než deseti let neopakoval koncertní program. Přišla také nabídka od Supraphonu ke spolupráci. Antonín Kubálek, který považuje za svou morální povinnost interpretovat skladby svých současníků, jim nabídl klavírní sonátu Luboše Fišera. Na vyšlém albu, věnovaném současné české klavírní tvorbě, se podílel spolu s dalšími významnými osobnostmi – Viktorií Švihlíkovou a Ivanem Moravcem.
V roce 1968 po těžkém rozhodování emigroval. Nejprve do Vídně a pak, díky pomoci Paula Badury–Skody do Kanady. Začátky v Torontu neměl vůbec lehké, neboť zpočátku neměl k dispozici žádný klavír a navíc neuměl anglicky. Naštěstí mu pomohl legendární šéf České filharmonie Karel Ančerl. Díky jeho přímluvě Kubálek mohl pořídit první rozhlasové nahrávky, koncertně vystupovat a znovu vybudovat svou kariéru. V následujících letech spolupracoval s Kanadskou rozhlasovou společností (CBC) a jako sólista s Torontským symfonickým orchestrem. V roce 1970 debutoval v New Yorku sólovým recitálem v Town Hall.
Jeho nekompromisní přístup k interpretaci, podložený přesvědčivým hudebním cítěním a vřelým lyrismem, stejně jako prosazování skladeb málo známých a také nových děl českých i kanadských autorů, musel udělat dojem na svérázného kanadského klavíristu Glenna Goulda, který si Kubálka velmi považoval. Nejen, že mu poskytl finanční podporu v začátcích, ale dokonce s ním spolupracoval na nahrávce Korngoldovy klavírní sonáty, a to poprvé a naposled v netradiční roli producenta.
Díky svým prvním deskám, které nahrával pro společnosti Citadel, Genesis, Golden Crest, Melbourne, Island Records, CBC aj. si Kubálek získal mezinárodní věhlas a brzy začal být považován za jednoho z předních severoamerických pianistů. Proslavil se především jako citlivý, poetický klavírista, který se nikdy nenechal svést k povrchním pózám virtuózů, ale vždy měl na mysli skutečné hudební hodnoty.
V devadesátých letech se Kubálek triumfálně vrátil do vlasti. Bohužel vždy jen na krátký čas, neboť se zatím v Kanadě natrvalo usadil. Jeho druhá žena je profesorkou anglické literatury a dcera, která projevuje výjimečný talent, pokračuje ve šlépějích svého otce. Jeho koncertní vystoupení v Čechách, na nichž vždy uváděl českou hudbu (ale i světovou, např. svého oblíbeného Brahmse) si získala bezvýhradný obdiv publika i odborné kritiky. Vystupoval v Praze (recitály ve Smetanově síni v roce 1991 a ve Dvořákově síni o pět let později), ale i v Mostu, Duchcově, Teplicích či Českém Krumlově. V roce 1994 byl členem poroty na Smetanově soutěži v Hradci Králové.
Ale opravdového zadostiučinění se dočkal až v roce 2002, kdy vystoupil v Rudolfinu v rámci festivalu Pražské jaro. Za výkon na tomto recitálu, ale především za celoživotní přínos české hudbě a její obětavé propagaci v zahraničí mu byla o rok později udělena Cena České hudební rady. Kubálek totiž dokázal v Americe prosadit nejen díla Janáčka, Smetany, či Dvořáka, ale i méně známé skladatele českého klasicismu, jako Dusíka, Myslivečka, Voříška atd. Následoval tak příkladu Rudolfa Firkušného. Dvořákův klavírní koncert g moll uvedl ve vlastní úpravě, která se poněkud navrací k originálu. Mezi další významné koncertní projekty patřilo bezesporu uvedení všech klavírních sonát W.A. Mozarta.
Antonín Kubálek působí jako profesor na Královské konzervatoři v Torontu, Glenn Gould Music School, a University of Toronto. Je také prezidentem Fred Gaviller Memorial Fund a členem Kapralova Society. Jeho téměř dvě desítky CD, které od roku 1988 nahrává pro společnost DORIAN, získaly řadu ocenění v časopisech Fanfare, American Record Guide, CD Review, Gramophone Magazíne aj. Vynikají mezi nimi česká díla (Smetanovy České tance, Janáček, Dvořák, Suk, Novák, Martinů a další), skladby Schumanna a Brahmse i komorní nahrávky (Dvořákovy klavírní kvintety spolu s Lafayette String Quartett, kompletní houslové dílo A. Dvořáka a houslové sonáty Edvarda Griega s Ivanem Ženatým či písně Schumanna a Brahmse s barytonistou Victorem Braunem). Dvakrát, za nahrávky Smetany a Brahmse, byl nominován na nejvyšší ocenění – Juno Award.
Od roku 2003 pořádá Mezinárodní klavírní kurzy ve Zlatých Horách v České republice. V roce 2004 uskutečnil celostátně reflektované koncertní turné (Praha – Sál Bohuslava Martinů, Brno – Besední dům, Jeseník) spojené s workshopy a výukovými semináři (HAMU, Konzervatoř Brno, ZUŠ Franze Schuberta Zlaté Hory), věnované projektu Česká hudba 2004. Vyvrcholením bylo vystoupení na poutním místě Mara Hilf u Zlatých Hor, na němž předvedl své mistrovské umění – představil se Sukovým cyklem O matince, Novákovými Vzpomínkami a s Dvořákovým klavírním kvartetem Es dur za spolupráce členů Kocianova kvarteta (červenec 2004). 22. července 2005 provede u příležitosti zahájení druhého ročníku Pražských hudebních slavností Brahmsův koncert d moll spolu se Symfonickým orchestrem českého rozhlasu pod vedením Jana Štvána.

Antonín Kubálek a členové Kocianova kvarteta; Zlaté Hory 2004



Jarmila Pohlová realizovala s Antonínem Kubálkem od počátku společné spolupráce tyto koncerty:

31. 5.  2002 - klavírní recitál Jeseník - Kaple
30. 11. 2002 - klavírní recitál Kaple Jeseník (podpora vydání knihy Děti neklidné Evropy)
11.  7.  2003 - Poutní místo Maria Hilf u Zlatých Hor- klavírní recitál
14.  7.  2003 - Priessnitzovy léčebné lázně a.s., Jeseník-lázně Zrcadlový sál - klavírní recitál
24. 5. 2004 - Koncettní sál BOhuslava Martinů HAMU Praha - komorní koncert Antonína Kubálka z cyklu Antonín Kubálek představuje mladé umělce (spoluúčinkovali studenti HAMU) pod záštitou Mistra Suka
28. 5. 2004 - Kaple Jeseník - Klavírní recitál pod záštitou Mistra Suka - Antonín Kubálek představuje mladé umělce - spoluúčinkoval David Schmied
16. 7. 2004 - Poutní místo Maria Hilf - Komorní koncert - klavírní kvartet Es Dur A. Dvořáka (spoluúčinkovalo Kocianovo kvarteto)
28. 6.  2005 - Zámek Bystřice pod Hostýnem - klavírní recitál
3. 7.  2005 - Základní umělecká škola Franze Schuberta Zlaté Hory - klavírní recitál
22. 7. 2005 - Dvořákova síň Rudolfína Praha - Zahajovací koncert Pražských hudebních slavností 2005 pod záštitou velvyslance Kanady v ČR a Ministra kultury Pavla Dostála (FOTOGALERIE Z KONCERTU)


Citáty, kritiky:

„Jeho nastudování Brahmse a Schumanna se vyznačuje vzácným propojením hudební nadsázky a celistvé formální stavby: jeho unikátní interpretace uchopuje každý kousek hudební architektury a precizně jej zpracovává díky vzácné spontánnosti jeho inspirace.“ (Glenn Gould)

„Introvertnost tohoto projevu má výhodu v tom, že je nositelem nenápadné, ale podstatné hloubky. Především Sukův klavírní cyklus „Životem a snem“, který není často slýchán a který se zpočátku jeví nepříliš náročně, vyúsťuje posléze v obsáhlé zamyšlení. Kubálek tuto základní náladu cítí s naprostou samozřejmostí a ponořen zcela do hudby, aniž by se musel zabývat technickými záležitostmi, pohrouží se ihned do tohoto světa a aniž by ho jen popisoval – nechává ho ze sebe rovnou vyzařovat. Kubálkův projev, navenek se neobracející, je vnitřně bohatý a hlavně vytříbený; při detailním poslechu zjišťujeme, že má dokonale propracovaný, nenahodilý úhoz každého tónu, že mu velmi plasticky zní polyfonie. Prokofjevovy Prchavé vidiny byly jemné, Stravinského sonáta byla objektivně dokonalá, Smetanovy České tance závažné…“ (Petr Veber, Hudební rozhledy, Pražské jaro 2002)

„Jeho jemně vytříbený úhoz nám v mnohém připomíná Cortota a Rubinsteina…“ (Diapason, Paris)

„Kubálkova hra má opravdu nejvyšší styl; jeho virtuózní technika se spojuje s mimořádným ovládáním klavírních barev a dynamiky, především však s hudební inteligencí, která mu umožňuje vytvořit nejvhodnější tvar pro každou skladbu… (Fanfare, USA)

„Kubálek učinil pro Smetanovy České tance to, co Artur Rubinstein pro Chopinovy mazurky: v jeho podání se stávají vznešenějšími i osobitějšími, jinými slovy: probudil je k životu…“ (Music Magazine, USA)

„V Kubálkovi máme v našem středu jednoho z nejlepších interpretů století.“ (The Globe and The Mail, Toronto)

„Jeho bezchybná technika nikdy nezastíní význam hudby – zde promlouvá srdce k srdci…“ (Le Monde de la Musique, Paris)

„Pan Kubálek hraje uvolněně, s potěšující spontaneitou, která se občas odváží přejít do zcela upřímné, bezprostřední hravosti.“ (The New York Times)

Kubálkova hra je okouzlující bez předvádění a afektovanosti. Hudba plyne tak přirozeně, že si ani neuvědomujeme jeho obdivuhodnou techniku. Nadto, jeho neuvěřitelná hudební představivost je umocněna stejně neobvyklou výrazovou cudností...“ (Music Magazíne, USA)

„Jeden z nejpříjemnějších okamžiků mezi klavírními recitály poslední doby. Jeho nádherná, ryze chopinovská interpretace Balady f moll by sama o sobě zasloužila všechen obdiv... ...zde splynula esence jemnosti a vybroušenosti s těmi vzácnými náhledy do skrytého poselství hudby…“ (Toronto Star)

„Pomalejší než obvykle a s nevídaným ritardandem, toto pojetí Brahmsovy 3. sonáty nás uvede do intimnějšího kontaktu s tímto skladatelem. Pro Kubálka není obvyklý bombast a bravura, kterou tolik pianistů vnáší do Brahmse. Spíše, jsme odměněni neuspěchaným, kontrolovaným, a správně procítěným uměním.“ (Sinfonia Review, USA)

„Kubálkovo intimní a lyrické provedení Třech Intermezz, Op. 117 je opravdový klenot."
(The Globe And Mail)

„...tato hudba zazněla jako by byla vytepána z ryzího zlata...“ (The Globe and Mail)