je
přední český pianista a pedagog. Po předcházející šestileté přípravě u prof.
Jaroslava Haufta (1912-1982) a po maturitě na gymnáziu v rodném Liberci,
studoval na hudební fakultě Akademie musických umění v Praze u věhlasné prof.
Ilony Štěpánové-Kurzové (1899-1975). Absolvoval s vyznamenáním a zároveň
zvítězil v Mezinárodní klavírní soutěži „Pražské jaro 1957“ (bylo mu
necelých 22 let a po dobu více než čtyř desetiletí žádný Čech takového výsledku
nedosáhl). Uměleckým ideálem Zdeňka Hnáta byl světově proslulý klavírista a pedagog, jeden z největších hudebníků století – profesor moskevské konzervatoře Heinrich Neuhaus (1888-1964), v jehož mistrovské třídě studoval v létech 1957-1960. Následoval tak příkladu velikánů Sviatoslava Richtera a Emila Gilelse, kteří u tohoto velkého pedagoga studovali ve třicátých letech. V té době vystoupil na čtyřech samostatných recitálech v Moskvě: např. 22. 11. 1959 hrál Beethovenovy sonáty op. 90, 101 a 106 (týž program pak uvedl ve Dvořákově síni pražského Rudolfina 5. 11. 1961 v cyklu FOK a 14. 12. 1977 v cyklu České filharmonie).
Koncertuje
nepřetržitě od roku 1955. Jako sólista hrál v Rusku, Belgii, Polsku, Rakousku,
Francii, Německu, Maďarsku, Ukrajině, Kazachstánu, Rumunsku, Bulharsku, a
Švédsku. Jako zkušený komorní hráč (Collegium tripartitum, Smetanovo a
Janáčkovo kvarteto, houslistka Shizuka Ishikawa, violista Ladislav Černý,
violoncellista Martin Švajda, altistka Věra Soukupová, mezzosopranistka Marta
Beňačková…) vystoupil a natáčel v Kanadě, Itálii a Švýcarsku. S Pražským
komorním orchestrem bez dirigenta účinkoval na mezinárodních festivalech
v Norsku a Belgii. V souhrnu jeho interpretačního působení dominuje Praha. Uskutečnil zde deset recitálů a to ve Dvořákově síni Rudolfína. S orchestry zde vystoupil celkem jedenáctkrát, ve Smetanově síni Obecního domu pak ještě sedmkrát. Na svých koncertech v cyklech České filharmonie provedl Dvořákův koncert g moll a skladby Beethovenovy (pozdní sonáty), Schumannovy a Martinů. V cyklech „Světová klavírní tvorba“ v Praze a v Brně zazněla díla autorů širokého stylového spektra – Haydn, Mozart, Beethoven, Schubert, Chopin, Smetana, Brahms, Debussy, Prokofjev. Jako sólista vystoupil na mezinárodních festivalech Bergen 1969, Gent 1970, Brno 1989 a Pražské jaro 1957, 1962, 1972, 1981, 1990. Kromě toho interpretoval komorní hudbu v Kanadě, Švýcarsku, Itálii a na Pražském jaru 1977.
Mezi jeho nahrávkami v rozsahu deseti LP desek zaujímají čelné místo dva z nejobtížnějších interpretačních úkolů vůbec - Beethovenova sonáta B-dur op. 106 „Hammerklavier“ (pro Supraphon), Chopinova sonáta b-moll op. 35 (pro Panton) a dvě skladby Martinů s koncertantním klavírem (Sinfonietta La Jolla a Toccata e due canzoni – obě s PKO bez dirigenta). Pořídil též množství nahrávek pro Čs. rozhlas. Ačkoli není specialistou na hudbu 20. století, má v repertoáru i některé moderní skladby, zejména české (Petr Eben, Luboš Fišer, Jan Klusák, Milan Slavický).
Zdeněk Hnát byl v létech 1972-1977 profesorem Konzervatoře v Praze. Počínaje rokem 1986 působí na Janáčkově Akademii musických umění v Brně. Od roku 1992 jako profesor a do roku 2003 též jako vedoucí katedry klávesových nástrojů. Vychází především z metod Kurze a Štěpánové, které systematicky rozvíjí. Od roku 2003 působí jako lektor na Mezinárodních klavírních kurzech Antonína Kubálka ve Zlatých Horách.
Jako interpret zdůrazňuje východisko ve zvukové představě, vyváženost rozumové a citové složky, stylovou vybroušenost a dokonalost technického vypracování; zvukovou představu chápe nejen jako „sluchovou zkušenost“, ale i jako prostor, jehož obsah nelze umělecky naplnit bez profesionálního ovládání diferencovaného klavírního úhozu, jenž on sám ovládá s precizností sobě vlastní. Jako hráč i pedagog spojuje to nejlepší z české tradice (Kurz – Štěpánová) s ruskou neuhausovskou školou. Je také uznávaným odborníkem na díla Ludwiga van Beethovena, francouzského impresionismu i české hudby.
Citáty, kritiky
“Jeho Macbeth zaujal obecnou pozornost; pianista vyvolával a postupně vytvářel dramatickou historii.“
„Večer hodný laureáta… Beethovenova sonáta op. 106… Budiž řečeno, že v ní vyhrál podruhé zase tak pozoruhodně jako před léty v Dvořákovi… Jestliže i vynikající pianisté se při sonátě „pro kladívkový klavír“ namáhají, a posluchač je rád, když odvedou poctivě její pouhý text, nespokojil se Hnát jen s technikou věci… nýbrž celou sonátu procítil a skutečně interpretoval… centrum sonáty – dlouhé Adagio sostenuto – bylo mistrovským činem; obrovský celek zněl úchvatně a zcela logicky. Hnát na něj stačil nejenom rozumovým plánem, nýbrž také citovým fondem… celý koncert třeba považovat za veliké vítězství mladého umělce…“ (V.Holzknecht, Hudební rozhledy)
„Provedl Dvořákův složitý klavírní koncert způsobem, jenž obecenstvo uvedl do varu a nadšení. Má podivuhodnou techniku, pevný, velmi kultivovaný úhoz, cituplnou kantilénu, široký rejstřík výrazu, vcelku klidný a samozřejmý projev.“
„Zdeněk Hnát má dramatický nerv, který projevil ve skladbách L. Janáčka a B. Smetany i na zřídka kdy hrané sonátě op. 101 L. v. Beethovena. Její složitý a překrásný melodický tvar, bohatý myšlenkový svět pochopil Hnát téměř beze zbytku…“
(Rudé právo)
„Zdeněk Hnát je umělcem, který zaujme dokonalou technikou a promyšlenou stavbou děl. Má smysl pro detail i pro krásu zvuku…. S tímto mladým umělcem je nutno počítat jako s velkou nadějí české klavírní školy.“ (Večerní Praha)
„Představil se jako zralý umělec, výborně vládnoucí stylem pozdních Beethovenových sonát… Z jeho interpretace je cítit mistrovství a proniknutí díla.“ (S. Feinberg, Moskva)
Koncerty:
8. 7. 2005 - klavírní recitál Poutní místo Maria Hilf u Zlatých Hor - (tradiční koncert pro záchranu státní kulturní památky kostela Sv. Jana Křtitele v Horním Údolí) program www.kubalekpianocourses.com
24. 6. 2005 - komorní koncert kostel Sv.Vavřince Hellichova ul. Praha - Richard Pohl (klavír), David Schmied (klavír), Josef Škarka (zpěv), Zdeněk Hnát (klavír) - recitace Radovan Lukavský